Hliník

Latinský název aluminium; značka Al; atomové číslo 13; relativní atomová hmotnost 26.981; teplota tání v 660,37 °C; teplota varu 2467 °C; hustota 2698 kg/m3; objeven v roce 1825.

Výroba hliníku je energeticky extrémně náročná, proto význam hliníku jako konstrukčního materiálu začal vzrůstat až poté, co producentům bylo možno nabídnout dostatek levné elektrické energie. Hliník se vyrábí elektrolýzou taveniny obsahující bauxit. Při tradiční výrobě se oxid hlinitý rozpouští v roztaveném kryolitu při teplotě kolem 1000 °C. Tímto elektrolytem prochází elektrický proud, který jej rozkládá na kyslík a hliník. Vydělený roztavený kov se pak odlévá do forem.

Hliník a jeho slitiny nacházejí stále širší uplatnění v nejrůznějších oborech lidské činnosti díky příznivým vlastnostem, k nimž patří především nízká měrná hmotnost (téměř třikrát nižší oceli), dostatečná pevnost při výborné tvárnosti, dobrá svařitelnost, vysoká odolnost vůči korozi, velmi dobrá elektrická a tepelná vodivost, neméně významné jsou jeho vlastnosti antistatické, skutečnost, že se jedná o nemagnetický materiál a možnost recyklace.

Pro své vynikající mechanické a chemické vlastnosti, především pro dobrou tvářitelnost, schopnost výroby různých tvarů, pevnost, lehkost, vysokou koroziodolnost, vodivost, schopnost povrchových úprav, svařitelnost, obrobitelnost a v neposlední řadě i nehořlavost a recyklovatelnost vyrábíme z Al profilů vyráběných ze slitin řady AlMgSi